Zločin

Řekli „SKOČ“, ale neptali se, zda umím plavat…
Řekli „LEŤ“, ale neptali se, zda mám křídla…
Řekli „MLUV“, ale nevěděli, že má ústa jsou němá.

…i přesto dostali „STRACH“ a rozhodli se „KONAT“,
PRO JISTOTU.

Vyřízli mi jazyk, vypíchli oči a uši zalili voskem.
Vykopali hrob a položili do něj.
Stáli tam dlouho a čekali na mou smrt.
Však jistí si nebyli a stále nejsou,
zda jejich zločiny zůstaly v hrobu mém se mnou.
…
Neb smrtí nic nekončí…
…pro ty co zůstali
…pro ty co konali
…pro ty co na ni čekají.
…
Má duše je stále s nimi,
jak vlastní jejich stín je doprovází,
v každém slovu mě slyší
v každé barvě mě vidí,
a já,
trpělivě na spravedlnost čekám.