Rozjímanie» autorka: annav |
Slnko je v zenite,
vo mne je tma.
Čakanie ukryté,
čo nemá dna.
Akýsi pramienok
vo mne čerí
hladinu tých hĺbok,
čo žijú z viery.
Mám v sebe studničku.
Zbahnil ju íl.
Vyčistiť zčerstviť ju
už nemám síl?
Zostúpil som na dno.
Na dno seba.
Našiel som tam svetlo.
Boh môj, TEBA.
vo mne je tma.
Čakanie ukryté,
čo nemá dna.
Akýsi pramienok
vo mne čerí
hladinu tých hĺbok,
čo žijú z viery.
Mám v sebe studničku.
Zbahnil ju íl.
Vyčistiť zčerstviť ju
už nemám síl?
Zostúpil som na dno.
Na dno seba.
Našiel som tam svetlo.
Boh môj, TEBA.
Tipů: 4
» 01.02.17
» komentářů: 3
» čteno: 505(7)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Pravdy o Bohu
» 04.02.2017 - 11:12
J.F.Julián
škoda, že ty snutbé básně jsou zde i obecně u amatérů brány za podřadné, lidé své city tají v sobě a američané jim vymyli mozky svým bezduchým optimismem. MNĚ JSOU ALE BLÍZKÉ A V PODSTATĚ NIC JINÉHO NEČTU...ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Kam odišli | Následující: Spánok.