když světlo

Jen oblaka plná dýmu,vteřinu co zítra v sobě potkáš
bloudí v sobě ztracen,bloudí jen v naději
větu co schází,když jí líbáš
to jen básně jako tma se snáší,v sobě si žalují
bláznivé věty,probuzených frází z kterých mrazí
jen něha,něha ti schází

TAK PROČ SE NEPTÁŠ?ŽIJEŠ, ZTRÁCÍŠ
šeptáš že Máš,když do tmy slunce VRACÍŠ

Tak stíny co tu bloudí,co jen znáš
že malíři už dávno nemalují
jen vystřihují naději co obraz mění
v kapku rosy,svůj vlastní stín i trápení
a tolik sobě,sobě žalují
Když světlo znáš,asi znáš