Chorvatsko

Domky vesnice nad Jadranem byly rozhozeny mezi stříbrná skaliska - chůze do „samoposlugy“ je tu náročná sama o sobě.
A poloprázdné regály připomněly nám z východního bloku tristní minulost mizivého výběru.
Pohled dolů na pláž vše vynahrazoval. V samém závěru sezóny jsme se koupali ve vyhřátém moři - jen slunce, průzračná voda a my.
V noci – na přelomu září a října – burácela nad bungalowem neskutečná vichřice.
Pár olivovníků před chatkou se ohýbalo až k zemi.
Brzy ráno oranžový kotouč v dobrém rozmaru vystoupal nad skálu. Stará paní domácí nesla snídani. Byla to jen búra, smála se, a poklepávala si významně na hrudní kost.
Dnes se prý bude dobře dýchat. Měla v pohledu vyšisovanou modř a kolem očí hluboké brázdy.
Jako vědoucí mořský vlk. A tak jsme se se synem opřeli o zábradlí a vdechovali ty léčivé kapénky búre od vzbouřeného moře.
V nízkém křovinatém porostu svahu pod naším příbytkem šramotily desítky polodivokých koček, které jsme přikrmovali.
Turisté odjeli – a kočičky čekala krušná zima.