pohybovala ústy jako losos v době tření...

seděla naproti mně
a já jí naslouchal
pulzující
zamilován
do její ženské ladnosti
do oblin tvarů
do křivky těla
do měkkých spojů
co souvisí s celkem
do rozevlátých vlasů
do úst zdobených úsměvem
radostí obrazců
vytvářených vášní
do ženských pohybů
i drobných něžností

poslouchal jsem
jak hovoří
jak ke mně mluví
o něčem co se nás týká
co začalo před mnoha lety
a co nikdy neskončí
o něčem v člověku

o spánku
s ponořeným smutkem
v hebkém pláči bez slzí
o zasmání
mnohem větším než v bdění
co znamená všechno možné
co má něco
se vším společného

kdybych se jí prý zeptal
proč se směje
neuměla by odpovědět
nedá se to říci slovy
má to však smysl
je to tu
aby nás to rozesmálo