O kráse z Mamonu

Oblohu černou zalije jas,
jiný než předešlá rozednění.
Bytosti nové okouzlí nás,
nabízí pohled na svá jmění.

Krása draků se snoubí s pompézností,
tak jak v rodném Mamonu zvykem je.
Opulentní nádheře podlehne člověk prostý.
Tajemné vejce hřeje, občas se zachvěje.

Lid jásá, opájí se v lesku pravidel hry dračí.
Kam letí drak, tam se žene dav.
Vidina přízně z Mamonu hlupákům stačí.
Majetek závidí a hlavu ztrácí, umírají touhou bez poprav.

Stačí málo, pouhé mávnutí perutí,
a z dračích těl sype se třpytící se prach.
Dopadá na zem, klam náš zrak donutí,
nevidět hořící knihy v knihovnách.

Krása draků z Mamonu se s módou mění.
Světlem vedoucím do temnot oslepí oběti.
Přiletí zítra zpět či uspí nás sněním?
Soupeřit s nimi je hrách na zeď házeti.