eoN

Prošli mi hlavou karavany
Prolétlo hejn, snad na tisíc
Na cestách nocí jsem se ocitl
jen já a luna, bílá zář
Volal jsem do tmy mami, mami
A přesto neznal její tvář.

Domovy, lodě
Jak archy Noema
A tváří?
Nespočet
Já jejich zloděj
Kdo to má?
Že místo mámy
Tolik tet?

Prošli mi hlavou dětské davy
prolétlo slov a příkazů
formován formou, buzen hornou
studená sprcha, trochu křiku
čas plival sliny do Vltavy
a odplul ke Mělníku.

Jako ta loď
Ta archa Noema
A tváře?
Vzal si zpět
Ten malý zloděj
Slov a vět
No kdo to měl?
Potom jsem slovo máma
.. zapoměl.


PS: A mě je dneska skoro třista
a dávno jsem si našel přístav,
a dozajista mám tu místa,
kde každá láska může přistát!