Kouzlo podruhé?
skutečný příběh:-)
» autorka: Tara |
Od Vltavy, která opouští starou část města, fouká větřík. Vrtošivým rozmarem zdobí hladinu i chodník podél řeky barevnými listy.
I naše auto se zvolna posunuje kolonou po silnici. Cestou pro pěší, jen o něco pomaleji, jdou lidé.
Zahlédla jsem ženu. Shrbená pod tíhou nákladu tlačí do kopečka směrem na sídliště křeslo pro postižené. Vezla dospělého člověka. Podle odhadu měl tak pětadvacet roků. Takový silák kudrnatý…možná syn. Muž začal prudce rozhazovat pažemi. Matka naklonila hlavu dopředu a odpovídala mu. Zastavili. Pořízek vyskočil, rukama chytil vozítko pro invalidy a přehodil je vysokým obloukem nad zábradlím do Vltavy. Jelo snad příliš pomalu na jeho vkus?
Otřel dlaně do kalhot jako po dobře vykonané práci a vykročil k panelovému domovu. Paní chvilku hleděla do řeky za křeslem trčícím z vody, pak přitáhla baloňák ke krku a vydala se za synem. Byli jsme svědky zázraku! Lazar odešel po svých ...
A ze silnice zaznívala mnohá skřípění brzd namísto potlesku na otevřené scéně. Den přinesl, poněkud tragické, podzimní představení...
I naše auto se zvolna posunuje kolonou po silnici. Cestou pro pěší, jen o něco pomaleji, jdou lidé.
Zahlédla jsem ženu. Shrbená pod tíhou nákladu tlačí do kopečka směrem na sídliště křeslo pro postižené. Vezla dospělého člověka. Podle odhadu měl tak pětadvacet roků. Takový silák kudrnatý…možná syn. Muž začal prudce rozhazovat pažemi. Matka naklonila hlavu dopředu a odpovídala mu. Zastavili. Pořízek vyskočil, rukama chytil vozítko pro invalidy a přehodil je vysokým obloukem nad zábradlím do Vltavy. Jelo snad příliš pomalu na jeho vkus?
Otřel dlaně do kalhot jako po dobře vykonané práci a vykročil k panelovému domovu. Paní chvilku hleděla do řeky za křeslem trčícím z vody, pak přitáhla baloňák ke krku a vydala se za synem. Byli jsme svědky zázraku! Lazar odešel po svých ...
A ze silnice zaznívala mnohá skřípění brzd namísto potlesku na otevřené scéně. Den přinesl, poněkud tragické, podzimní představení...
Tipů: 14
» 18.01.17
» komentářů: 14
» čteno: 589(18)
» posláno: 0
» nahlásit
» 18.01.2017 - 18:06
Chtěl jsem napsat cosi o dobytku. Ale tím bych ta zvířata urazil.
Tobě ST
Tobě ST
» 18.01.2017 - 20:40
1
Neskutečné, ale život nám ukazuje příběhy proto, abychom něco pochopili v sobě... nebývají to náhody, jsou to znamení pro nás... pro zúčastněné mají jiný význam, ale nám okolojdoucím mají cosi ukázat, co nás zamyslí, proč se to děje zrovna před našima očima... ;-)
Tak ráda tě čtu, víš, zamyslelas mě... na všem podivném je něco vysvětlitelné a tento rok má být o vysvětlení, o změnách, o důležitých rozhodnutí, o něčem novém začínajícím, o spojení srdce s mozečkem... čéče, tak jsem ti na to sama zvědavá, snad nám to všem přinese jen to dobré, abychom byli šťastní... :-)
ST*
Tak ráda tě čtu, víš, zamyslelas mě... na všem podivném je něco vysvětlitelné a tento rok má být o vysvětlení, o změnách, o důležitých rozhodnutí, o něčem novém začínajícím, o spojení srdce s mozečkem... čéče, tak jsem ti na to sama zvědavá, snad nám to všem přinese jen to dobré, abychom byli šťastní... :-)
ST*
» 18.01.2017 - 23:52
Lilith: děkuju, Lil, za tvé zamyšlenky...sama jsem zvědavá, zda to bylo znamení či co se z toho vyklube:-)))
» 19.01.2017 - 16:36
Odhoz křesla byla chyba,
akt k přírodě lhostejný,
mračí se teď mnohá ryba,
od okounů po cejny.
akt k přírodě lhostejný,
mračí se teď mnohá ryba,
od okounů po cejny.
» 19.01.2017 - 17:11
Ringo: myslím, že z křesla už je něco jako ostrůvek řasami zarostlý a s úkrytem pro rybky...díky:-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vltavská kouzla | Následující: Okno