Opelichané stíny» autorka: Lilith |
Noc, co se tlačí, protahuje a fičí škvírami dveří
kvílení úpěnlivě zpívá domem celým
měsíc se těžkými záclonami prokousává
svěří se stínům v pokoji nasáklém starobou…
když neskutečný třesk se rozpoutává
stíny po stěnách najednou se rozhýbou
To opelichané opičky lomozí svou ošklivostí
na vrcholku ohromných stolních hodin
jak o život třískají do činelů paličkami
každou hodinu mrtvé ticho domu probudí
Temné stíny se po zdech dlouze táhnou
děsivé siluety opic v měsíčním světle kroutivé
mávající protáhlými paličkami
jak hadi by po zdech i nábytku křepčili
Rachotivý z plechu bubínek sám na sobě roztočí
kovovou kličku s korálkem na konci
a hraje šílenou falešnou pitoreskní melodii…
jeho přestárlá plechová baletka steskem otlučená
s fleky rzi na šatičkách i v úsměvném šklebu
zatančí tanec třepotavých ručiček a nožiček
točíc svou pomateností zda je den či noc
jak zakletá by byla a volala o pomoc
Pokoj lomozem hraček nepotřebných
sám si v sobě žije nocí v divné společnosti
co starý dům již nikdy neopustí
další den čeká jej demolice
nikdo jim nepomůže, byť křičí převelice…
Střecha padá, opičky pohřbívají cihly a prach
panenka bolestivě pomačkaná slzy s rezem pláče
nikdy se nedozví, kdo je jejich vrah.
.
kvílení úpěnlivě zpívá domem celým
měsíc se těžkými záclonami prokousává
svěří se stínům v pokoji nasáklém starobou…
když neskutečný třesk se rozpoutává
stíny po stěnách najednou se rozhýbou
To opelichané opičky lomozí svou ošklivostí
na vrcholku ohromných stolních hodin
jak o život třískají do činelů paličkami
každou hodinu mrtvé ticho domu probudí
Temné stíny se po zdech dlouze táhnou
děsivé siluety opic v měsíčním světle kroutivé
mávající protáhlými paličkami
jak hadi by po zdech i nábytku křepčili
Rachotivý z plechu bubínek sám na sobě roztočí
kovovou kličku s korálkem na konci
a hraje šílenou falešnou pitoreskní melodii…
jeho přestárlá plechová baletka steskem otlučená
s fleky rzi na šatičkách i v úsměvném šklebu
zatančí tanec třepotavých ručiček a nožiček
točíc svou pomateností zda je den či noc
jak zakletá by byla a volala o pomoc
Pokoj lomozem hraček nepotřebných
sám si v sobě žije nocí v divné společnosti
co starý dům již nikdy neopustí
další den čeká jej demolice
nikdo jim nepomůže, byť křičí převelice…
Střecha padá, opičky pohřbívají cihly a prach
panenka bolestivě pomačkaná slzy s rezem pláče
nikdy se nedozví, kdo je jejich vrah.
.
Tipů: 12
» 12.01.17
» komentářů: 10
» čteno: 851(14)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Konce v začátcích
» 12.01.2017 - 20:13
Líbílo se mi prokousávání měsíce záclonami. :)
svěří se stínům v pokoji nasáklém starobou… krása :)
A pak jak jsi začala psát o těch opičkách... to je hustoles... :) To musí bejt strašný spaní. :)
Třísk, třísk. Úplně to vidím před sebou jak živé. To je opravdu horor, když se člověk nevyspí. .)
Chudáci děti v rodinách s takovými hodinami. :)
Rachotivý z plechu bubínek sám na sobě roztočí
kovovou kličku s korálkem na konci
a hraje šílenou falešnou pitoreskní melodii…
máš to odpozorovaný. .)
ST a Z
svěří se stínům v pokoji nasáklém starobou… krása :)
A pak jak jsi začala psát o těch opičkách... to je hustoles... :) To musí bejt strašný spaní. :)
Třísk, třísk. Úplně to vidím před sebou jak živé. To je opravdu horor, když se člověk nevyspí. .)
Chudáci děti v rodinách s takovými hodinami. :)
Rachotivý z plechu bubínek sám na sobě roztočí
kovovou kličku s korálkem na konci
a hraje šílenou falešnou pitoreskní melodii…
máš to odpozorovaný. .)
ST a Z
» 12.01.2017 - 20:15
Plechovou baletku hodnotím jako samostatnou básničku. :) Líbí se mi jak jsi ji krásně popsala. Zakletou ve rzi, třepotavém tanci a čase - to je nádhera
ano - někdy staré věci jako by žily vlastním životem...
smutný konec - s tou demolicí :-(
dal bych ST a Z repete, dyby to šlo :)
ano - někdy staré věci jako by žily vlastním životem...
smutný konec - s tou demolicí :-(
dal bych ST a Z repete, dyby to šlo :)
» 12.01.2017 - 20:18
Kajuta: Jůůů, děkuji ti za dvojité pidikomentíky a mám z nich pidiobrovskou radoooost :-)
» 12.01.2017 - 20:46
Také bych byl přinejmenším lehce ohromený, kdyby mi na hlavě lomozila gorila...
Nemohu (a ani nechci) popřít, že mi tohle dílko připadá hodně interesantní. Smajlík s tvrdou pomlčkou na důkaz pravdomluvnosti. :-)
Nemohu (a ani nechci) popřít, že mi tohle dílko připadá hodně interesantní. Smajlík s tvrdou pomlčkou na důkaz pravdomluvnosti. :-)
» 13.01.2017 - 09:10
1
Čas plechových bubínků, opiček s činely, xylofonů atd je trestem pro rodiče za touhu po dětech. Naštěstí netrvá věčně. Mě se o něm ani už nezdává.
Tobě ST
Tobě ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Válka těl | Následující: Citlivá geometrie v kružnici nakloněných zázraků