Mám Tě rád...

Tak ještě jedno vyznání, srdce něžnou touhou zmírá, snad marné je to volání, naděje však neumírá!

Pár Tvých vlídných slov a jasná očí zář,
smutku vrší rov, červánky hoří tvář,
hlas lehce se mi chví při něžném vyznání,
duše o Lásce sní, srdce se nebrání.

Rty sdělují si již, jak žhavý je ten cit,
a Ty již dobře víš, s kým to že toužím žít!
Na chvilku kratinkou snad jsme se setkali,
než svojí pěšinkou dál půjdem potají.

Možná vše jinak je, (to asi jen Bůh zná!),
má cesta do Ráje s Tvou stejný směr přec má...
Dvě srdce v souznění zapějí píseň svou,
o Lásce, naději, o štěstí, o nás dvou...

Svěřme to osudu i síle touhy své,
bránit se nebudu, chceš-li v náruči mé
hledat naplnění, štěstí, co nezklame,
mám Tě rád a tak to navždycky zůstane...