Kdybych se mohl sudiček ptát

Všichni ví, že je svět kulatý
jenže já jsem se narodil jako bulatý
někdo je celý život klikařem
proč zrovna já musím být smolařem

Přátelství vadnou
lásky se rozpadnou

Kdybych se mohl svých sudiček ptát
proč mě má strýc smolík tak tuze rád
kdybych se mohl svých sudiček ptát
proč stále štěstí musí mi soupeřem stát

Na co já sáhnu hned se rozbíjí
upřímně řeknu vám – už mě to ubíjí
na co já sáhnu se rychle mění v prach
ze všech nových rán mám vážně strach

Hry co chce se mnou život hrát
už dávno nemám vůbec rád

Kdybych se mohl svých sudiček ptát
proč museli mi do vínku smůlu dát
kdybych se mohl svých sudiček ptát
nemohli jste mi kapičku štěstí do kolébky přát

Život takový valného smyslu nemá
raději vyhýbá se mi každá žena
život takový je zkrátka na nic
no nebudu lhát – jsem ještě panic

Skončit byl by hřích
já však stále žiju v depresích

Kdybych mohl sudičkám svým něco vzkázat
že minimálně jedna z nich byla kráva
kdybych mohl sudičkám svým něco přát
chtěl bych se jejich sudičkou na moment stát

Ať si to vyzkouší
být stále ten hloupý
ať chvíli láteří
že nic se jim nedaří

A ještě zařídil bych že
prožijí dlouhý život smolaře