zvoní tramvaje

utíkám sám k sobě
vždycky když jsou kolem lidi a
vždycky když kolem nejsou lidi
můžu si přečíst mrtvýho mistra
a procítit největší pravdy
ale v pondělí ráno když se ozve
první zvonění tramvaje
(ještě zazvoní dvakrát)
všechny pravdy se smrsknou
do jednoho vyhublého jakoby
udělam si svačinu
zkusim se učesat
a budu prosit o vytržení
pak si přečtu první zprávy
z předevčírem
protože svět se žene moc rychle
(a podle posledních průzkumů prý vpřed)
zezadu se ke mně připlíží
tragickej pocit štěstí na trojským koni
dojde mi že svět je skvělej
zjistim že miluju
a že jsem milován
trochu se stydím že všichni moji vojáci
se válí zpití v prachu
zazvoní tramvaje
(kolikrát ještě)
zkusim utéct sám k sobě
nenecháš mě
uděláš mi svačinu
svět se hrne pořád dopředu
my se ještě zdržíme
před drtivým krokem budoucnosti
v dobře ukrytém předevčírem
zkusim se učesat
a budu prosit o vytržení
tvůj úsměv hraje krajkovím
a někde zvoní tramvaje