MILÝ DENÍČKU...

Další záznam do deníčku.
Je večer, zapálím si svíčku,
a tak jak po ní ten vosk stéká,
stékají slzy po mém líčku.
U srdce hřeje mě huňatá deka,
přesto však je mramorově chladné.
Možná ten cit už vadne,
jako ta kytka v květináči.
Teď nevím – je to k smíchu nebo k pláči?
Najednou prudce mě bodá-
je to jak zápalný šíp,
který uhasí jen živá voda-
to není náhoda.
Mám hodně chyb
a cítím vinu.
Ten pocit však neustává ani na vteřinu,
že je mi bez něj možná líp.