Schovávám se za změnu počasí

Chci kouzelným proutkem mávnou,
a odříkat v duchu modlitbu dávnou,
otočit na malou chvíli svět zpět
a vzpomenou na pár starých vět...
... člověk už zapomněl dávno.

Kroky, co vedou starým mostem
a život, jímž jsme jenom hostem,
ubíhá rychlostí splašených koní,
lidé, někdy bezhlavě se honí...
.... padají do propastí, na dno.

Už je na to pozdě, bycha honit,
přemýšlíš jak břemeno shodit,
každou minutu, vteřinu sčítáš,
pak násobíš bolest, léky odečítáš....
... když svým účinkem se minou.

Snadné bylo by možná pro mě nudné
a smích beze slz, pak řekni mi, smutné
jsou Tvoje zase oči, když rosa na ně padá,
prý to nic není, proč osud ukázal mi záda...
... řekl mi do očí, teď jsi sílo i víro vinou.