V očích mám zas sůl

sobota 24. prosince 2016

Uteklo dost vody, další rok se schyluje ke svému závěru. Kdo nám vlastně vyměřil dny, měsíce a roky? A skutečně si času, jež nám byl dán vážíme. Dívám se na sebe v zrcadle a vidím zápis každého z těch let. V mysli se přehrál zběsilý film, lekám se té rychlosti a najednou mám pocit, že mi něco zásadního uniklo. Ale co to je, to nevím. Dnes si pro mé 3 děti přijel jejich táta. Zvláštní, odešla jsem od něj, když se provalilo, že bez mého vědomí nadělal dluhy a náš dům I pozemky nad ním jsou v exekuci. Byla to ta poslední kapka, rozhodla jsem se. Po mnoha letech jsem cítila, že znovu už důvěru nedostane, že v srdci je zoufalé prázdno. Ale dnes, dnes, když jsem ho viděla…někdo mi do očí vsypal sůl. Byl špinavý, zarostlý a hubený. Je to už 6 let, ale stále chřadne. Zdá se, že vše nás dožene, přesně jak odměřujeme, bude odměřeno nám. A najednou vím, že v srdci ještě kousek lásky zůstal. Lásky oblečené do soucitu a lítosti. Nebyla to jen jeho prohra, že přišel o ženu a tři děti, byla to I má prohra. Prohrála jsem své sny, odhodlání, prohrála jsem sama před sebou. Navrhla jsem, že mu vyperu, nechtěl. Vždycky byl hrdý a nikdy nepřiznal žádnou chybu. Naložila jsem děti, tašku s jídlem a motor zahučel. Poslední zamávání na další tři dny. Dům utichl. Ale ne tak docela. V ložnic leží můj druhý muž…diagnóza rakovina je nemilosrdná a přišla naprosto nečekaně letos v létě. V době, kdy to vypadalo, že nás čeká nejkrásnější období z posledních let. Chřadne, dnes na štědrý den zkolaboval. Má bolesti, nedojde si ani na toaletu. Znovu ta sůl v mých očích. Moje maminka říkávala: ,,jen breč, budeš hezčí a míň vyčůráš,, Ach ano, milovaná maminka…ale tyhle slzy, ty na kráse nepřidají. Pleť je po nich spálená a oči bolavé. A teď pod mým srdcem roste jeho dítě. Zvládne to? Já nevím…někdy se zdá, že nebojuje. Spí a já se na něj dívám, léky na bolest asi konečně pomohli. Když ho sleduji, zjišťuji podivný klid ve svém nitru. Jediné co mohu je přijmout vše co život dává. Jediné co mohu, je být laskavá a pozorná k těm , které miluji a také sama k sobě a zranitelnosti, kterou tak hluboce vnímám. Vstanu a zapálím svíčky vždyť jejich plamen vždy znamenal naději…