Bilancujeme.

Bilancujeme. Balancujeme. Někde mezi 2016 a 2017. Taky financujeme. Konzum a spotřebu, protože kdy je vhodnější chvíle než o Vánocích? Někteří to chápeme, někteří ne a někteří ztrácíme rozum uprostřed toho shonu, který je mylně považován za sváteční klid. Ztrácíme rozum nad ostatními i nad sebou. Ztrácíme rozum, ztrácíme soudnost. Falešně věříme, že sklenička nebo více skleniček či lahví s kamarády nahradí tu samotu, kterou jsme se po celý rok snažili krýt. Marně. Rozmarně. A marnivě čekáme na začátek nového roku, jako by se snad mělo něco změnit už tím, že bude nový rok. Litujeme toho, že jsme nebyli tam, kde jsme měli být, a toho, že jsme byli tam, kde jsme neměli být. Litujeme toho, že tam, kde jsme neměli být a nakonec jsme byli, jsme vlastně jakoby nebyli. A litujeme, že toho litujeme. Ach, svatá dobroto, nemít tak svědomí a zpětný náhled na věci, které jsme udělali špatně...

Bilancujeme. Balancujeme. Někde mezi 2016 a 2017. Je pro nás mnohem těžší psát o pozitivních věcech, než o těch negativních, které jakoby ke konci roku gradovaly. Proto jim věnujeme až druhý odstavec. Někteří tu těžkost chápeme, někteří ne a někteří ztrácíme rozum uprostřed toho svátečního klidu, co jsme proměnili ve shon, což si plně uvědomujeme. Uvědomujeme si sebe, uvědomujeme si druhé. Uvědomujeme si, že nemá cenu brečet nad tím, že se něco nepovedlo, protože vždy se to dá napravit. A tak napravujeme. Nedaří se to. Napravujeme znova. Možná se to povede příští rok, když ne tento, času už moc nezbývá. A možná se to povede až ten další, protože času je vlastně dost. Snažíme se psát pozitivní odstavec, ale nejde nám to. A tak už si jen pouštíme koledy ve snaze zalíbení v nich místo klasických melodií v moll. Jsme na moll. Nebo na mol? Kolem jen sváteční frmol...