Chytání vloček

Vyplétám síťky z ručně tkaných slov
abych mohla zachytávat sněhové vločky
a chladit mu jimi horké tváře
vycpávám postel peřím bílých sov
aby měl kam složit hlavu
a starosti vyšeptat do polštáře...

Vybarvuji nebe vánkem ze závěje
aby hvězdy předčasně nevybledly
a mohl si při nich něco přát
vystýlám kolébku z křídel naděje
aby pochybnosti ze země se zvedly
aby věděl že vždy při něm budu stát...

Vylévám z očí slzy do šálku od čaje
abych mu jimi dezinfikovala rány
a zbavila tělo špatných pověstí
vyťukávám číslo do vysněného ráje
abychom byli tam hosté zvaní
a úsměvem nechali si léčit bolesti...

Vyprávím příběhy ze sněhové moučky
a stále věřím že i ten můj někdy vyjde
vystavuji pilíře pevných mostů
z hluboké touhy milovat
a zachytávám tam sněhové vločky
pro Někoho

třeba jednou přijde...