*Ubývání života*
Všechno jednou někdy končí, dříve nebo později...
» autor: Tomáš » Básně / Nemoc, smrt |
Jak se mi můj život krátí
vím, že se nikdy nevrátí
jaro mého mládí.
Doba zrání byla pracná,
perspektiva zdraví jasná,
na deprese vzácná.
Teď, když se mi srdce
nerytmicky chvěje,
jediné mé vnouče
na mě se jen směje.
Netuší, že pomalu se ztrácím,
že brzy odejdu a nikdy se nevrátím...
vím, že se nikdy nevrátí
jaro mého mládí.
Doba zrání byla pracná,
perspektiva zdraví jasná,
na deprese vzácná.
Teď, když se mi srdce
nerytmicky chvěje,
jediné mé vnouče
na mě se jen směje.
Netuší, že pomalu se ztrácím,
že brzy odejdu a nikdy se nevrátím...
Tipů: 19
» 21.12.16
» komentářů: 10
» čteno: 558(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 22.12.2016 - 06:30
ttragelaf
...jak to víš ?
» 22.12.2016 - 15:59
ttragelaf: Kdybych byl dementní, tak by tyto verše nevznikly. Bohužel ale nejsem a o to víc si to uvědomuji a postupně vnímám...
» 22.12.2016 - 18:55
Stejně jako Tebe i mě dovedla vnoučata potěšit. Mají srdce čistá a plná lásky. Rozumí naší bolestí i strachu. Jsou to světýlka v našem bloudění.....ST
» 23.12.2016 - 22:19
Radost z vnoučátka si užívej a srdíčku sílu posílám přímo ze Slunce :-)
ST*
ST*
» 04.01.2017 - 14:30
vavaoko: Tamara J: Psavec: Lilith: jitka.svobodova: Berenika: Děkuji vám, přátelé, za vaši slovní posilu....!:--
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: *Proč jenom?* | Následující: *Připozdívá se...*