když si něco představíte...
klidně se to může stát...
» autor: enigman |
nemohl jsem spát
ležel jsem u krbových kamen
a čekal na to
o čem jsem věděl
že se stane
pak mě to čekání přešlo
vstal jsem
zanechal postel v tichu
no co projdu se
začínalo být chladno
takže mě napadlo
obléknout se
ale ne moc
jen tak nalehko
bylo mi dost teplo
kdybych se víc oblékl
věděl jsem
že by se to nestalo
něco se totiž mělo stát
a já měl pocit
že kdybych se oblékl víc
zmizelo by to
a mě by zbyla jen vzpomínka
na něco
co jsem čekal
a co se pak ztratilo
něco jako rychlá myšlenka
beze slov
co má být už už vyslovena
plně čerstvá
pevně nová
a s tím vším se objevuje
půvabnější rytmika
urychleného růstu
co se děje ve mně
na počátku to bylo slabé
hořelo to
a vydávalo zvuk ohně
co požírá svou podstatu
pronikalo to krví
netrpělivě
s prudkostí povodně
něco co roste
se vším ostatním
dychtící poznat smysl věcí
skutečný růst
nejen v hranicích podoby tělesné
ale i skrz duši
skrz obrazotvornost
ke skutečnému bytí
k bezhraničné šíři vědomí
poznání a cítění
kdo může pochopit tu skutečnost
která je odrazem mé bytosti?
jsem něco určitého
a přitom jsem i látka
která se ustavičně proměňuje
z okamžiku do okamžiku
nerozeznatelně
takový vstoupím
jiný vyjdu
a znovu
a znovu
a přitom
co je to ve mně pevného
to stálé a trvalé
co nepatří jen mně
ale i tělu a jeho legendě?
byl jsem se projít
sám s tou myšlenkou
pomoci jí aby se vynořila
ze všeho toho zmatku duše
z té horečky krve
odnést ji do ticha a prostoty
dát jí příležitost
aby se uskutečnila celá
stál jsem ve tmě a tichu
cítil půvab země
obrovskou krásu
bezmeznosti prostoru
cítil že mám podobu
váhu i pohyb
že mám smysl
chtěl jsem něco sdělit svými slovy
něco slavnostního
něco důstojného a radostného
ale nebylo slov
kterými se to dá říci
cítím tu nádheru
jak ke mně přichází
chladným čistým vzduchem
jak se dotýká mé krve
jak jí prochází
jak tančí
ale není slov
kterými to říci
je to život
co vyráží z času
pramení ze skály
z ohně a tekutiny
do člověka
do jeho podoby
celý vesmír
klidně uložený
nehybný temný a ztracený
čekající na člověka
na jeho myšlenku
vyzdviženou z prázdna
aby ukázal sebe sama
dal mu smysl půvab a pravdu
jež vzejde z jeho energie...
Drazí přátelé přeji Vám nevyčerpatelné zdroje
ležel jsem u krbových kamen
a čekal na to
o čem jsem věděl
že se stane
pak mě to čekání přešlo
vstal jsem
zanechal postel v tichu
no co projdu se
začínalo být chladno
takže mě napadlo
obléknout se
ale ne moc
jen tak nalehko
bylo mi dost teplo
kdybych se víc oblékl
věděl jsem
že by se to nestalo
něco se totiž mělo stát
a já měl pocit
že kdybych se oblékl víc
zmizelo by to
a mě by zbyla jen vzpomínka
na něco
co jsem čekal
a co se pak ztratilo
něco jako rychlá myšlenka
beze slov
co má být už už vyslovena
plně čerstvá
pevně nová
a s tím vším se objevuje
půvabnější rytmika
urychleného růstu
co se děje ve mně
na počátku to bylo slabé
hořelo to
a vydávalo zvuk ohně
co požírá svou podstatu
pronikalo to krví
netrpělivě
s prudkostí povodně
něco co roste
se vším ostatním
dychtící poznat smysl věcí
skutečný růst
nejen v hranicích podoby tělesné
ale i skrz duši
skrz obrazotvornost
ke skutečnému bytí
k bezhraničné šíři vědomí
poznání a cítění
kdo může pochopit tu skutečnost
která je odrazem mé bytosti?
jsem něco určitého
a přitom jsem i látka
která se ustavičně proměňuje
z okamžiku do okamžiku
nerozeznatelně
takový vstoupím
jiný vyjdu
a znovu
a znovu
a přitom
co je to ve mně pevného
to stálé a trvalé
co nepatří jen mně
ale i tělu a jeho legendě?
byl jsem se projít
sám s tou myšlenkou
pomoci jí aby se vynořila
ze všeho toho zmatku duše
z té horečky krve
odnést ji do ticha a prostoty
dát jí příležitost
aby se uskutečnila celá
stál jsem ve tmě a tichu
cítil půvab země
obrovskou krásu
bezmeznosti prostoru
cítil že mám podobu
váhu i pohyb
že mám smysl
chtěl jsem něco sdělit svými slovy
něco slavnostního
něco důstojného a radostného
ale nebylo slov
kterými se to dá říci
cítím tu nádheru
jak ke mně přichází
chladným čistým vzduchem
jak se dotýká mé krve
jak jí prochází
jak tančí
ale není slov
kterými to říci
je to život
co vyráží z času
pramení ze skály
z ohně a tekutiny
do člověka
do jeho podoby
celý vesmír
klidně uložený
nehybný temný a ztracený
čekající na člověka
na jeho myšlenku
vyzdviženou z prázdna
aby ukázal sebe sama
dal mu smysl půvab a pravdu
jež vzejde z jeho energie...
Drazí přátelé přeji Vám nevyčerpatelné zdroje
Tipů: 17
» 20.12.16
» komentářů: 8
» čteno: 774(11)
» posláno: 0
» nahlásit
» 20.12.2016 - 20:11

Krásně hluboká zamyšlenka vedoucí k poznání... k průzoru v sebe sama, působí to na mě jako by se stával průhledným a viděl náhle sebe v čisté skutečné podstatě a ta radost, ta úcta, důstojnost toho poznání je úžasná ;-)
Toto dílko mne moc zaujalo :-)
díky ti
ST+Z
Toto dílko mne moc zaujalo :-)
díky ti
ST+Z
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: už dlouho nepršelo... | Následující: cestující jiskřivou novonocí...


