*Beznadějně...*» autor: Tomáš » Básně / Nemoc, smrt |
Beznadějně teď v nemoci se zmítám,
mé já už nesměřuje nikam,
žiji jen ve šťastných vzpomínkách,
minulosti skromných to pomněnkách...
Někdy se přenáším ve snu
v neznámou poušť, kde bezvládně klesnu,
zajatý v krunýři vlastního těla,
když to tak moje sudička chtěla...
Nevím co to je radost,
dobře mi známá je žalost,
sluneční záře už není můj svět,
měsíční svit můj pohřební květ...
mé já už nesměřuje nikam,
žiji jen ve šťastných vzpomínkách,
minulosti skromných to pomněnkách...
Někdy se přenáším ve snu
v neznámou poušť, kde bezvládně klesnu,
zajatý v krunýři vlastního těla,
když to tak moje sudička chtěla...
Nevím co to je radost,
dobře mi známá je žalost,
sluneční záře už není můj svět,
měsíční svit můj pohřební květ...
Tipů: 19
» 11.12.16
» komentářů: 10
» čteno: 548(17)
» posláno: 0
» nahlásit
» 11.12.2016 - 20:43
ttragelaf
... a přesto je úkolem umírajícího jít příkladem - na rozdíl od kariéry - smrt čeká všechny - ne kariéra - a tak umírající, chtě nechtě musí utěšit pláč těch kolem - tohle jsou slova života - ST
» 04.01.2017 - 14:35
vavaoko: ttragelaf: Tara: sailorr: Lilith: Kapka: jitka.svobodova: Berenika: Bábovka: Děkuji vám, že se mnou soucítíte. Je to pro mě velokou posilou :-))
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: *Nejvíce* | Následující: *Odešla noc*