Per aspera ad astra

~*
..

V kůži zahalená
černou stuhou
pod šaty
kráčí sama noc

s měsíčním svitem
pod vlídnou vinou
co mi dýchá na paty
došla by ti pera moc

zádumčivá
co slova pohltila svět
k sněhu jemně vlídná
jako první sloh
jako zralý květ

kapradím spíná všechna stébla slov
jen hlesnu..
„neboj se“
pochopí a dá své tělo v lov

co láska vykovala
z dechu holubic
a srdce se smálo v let

tiskla mi ruku v ruce
víc... a víc
a mé já ..
chtělo zešílet

byla tu..
vlahá hladina
co obeplula moje moře

a podpálila most

zhasni..
ať se svět nedívá

jak jsem žádostivá
o žádost

.

zavři mne do svého světa
a dej mi žít

dej se vést
k mým rtům

zde je tvůj vrchol
tvůj strom

tam kde jsem sama
je se mnou vždy tvá věta
tisíckrát jiná

jsem jen plna rosy
až pod obal ze stříbrných snů

ta vzdálenost je dobrá pro cit
a roky podobají se celým životům

jen lehce.. smíš mne prosit..
dřív
než rozhořím se z vazby k milým pocitům


jsem sama
jako hvězda co rozprostřela noc

to láska
rozbušila v našich životech
zájem o vlídnost

..
*~