*Života dlouhý běh*» autor: Tomáš » Básně / Nemoc, smrt |
Života dlouhý běh
v minulých týdnech
zkrátil můj dech
k přeplutí na vytoužený druhý břeh.
Loď mého života
se v bouři kymácí,
duše má depresí ubitá
se na ní potácí.
Proplouvám peřeje,
však moje naděje
mizivá je.
Deprese mrazivá mnou zmítá,
noci mé bez spánku, ráno hned svítá,
kéž bych už doplul aspoň tam,
odkud již návratu není.
Sám po tom toužím, přátelé, sám,
skončilo by tím moje utrpení...
v minulých týdnech
zkrátil můj dech
k přeplutí na vytoužený druhý břeh.
Loď mého života
se v bouři kymácí,
duše má depresí ubitá
se na ní potácí.
Proplouvám peřeje,
však moje naděje
mizivá je.
Deprese mrazivá mnou zmítá,
noci mé bez spánku, ráno hned svítá,
kéž bych už doplul aspoň tam,
odkud již návratu není.
Sám po tom toužím, přátelé, sám,
skončilo by tím moje utrpení...
Tipů: 18
» 06.12.16
» komentářů: 12
» čteno: 575(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 07.12.2016 - 05:41
Když padáme cestou dolů
zvrtneme se na výmolu
v kotrmelcích letí svět
"zemský ráj" to napohled....
V nadpozemském setkání
bude lepší létání...
Chtěla jsem tu úzkost odlehčit, ale jde to?
Hodně sil!
zvrtneme se na výmolu
v kotrmelcích letí svět
"zemský ráj" to napohled....
V nadpozemském setkání
bude lepší létání...
Chtěla jsem tu úzkost odlehčit, ale jde to?
Hodně sil!
» 08.12.2016 - 13:37
vavaoko: Tara: Lilith: Kapka: jitka.svobodova: Díky vám všem za vaše projevy sympatie... :-))
» 09.12.2016 - 12:43
Člověk musí tiše doufat, že to co přijde, bude daleko lepší, než tyto trpké chvíle. Alespoň se to takovým zdá být dle zkušenoSTí...
» 10.12.2016 - 21:02
ač rozumím.. přesto bych byla mnohem raději, kdyby se ti ty chvíle tady nekazily strachem z toho, co neodvratně přijde.. ale to je přání asi nadlidské..
jsi bojovník jiří.. nevzdávej se :-) myslím na tebe
jsi bojovník jiří.. nevzdávej se :-) myslím na tebe
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: *Jak dlouho ještě?* | Následující: *Nejvíce*