v neznatelném světě...

to jsem se jednou probudil
plný něžných poranění
která noc ošetřila
k dovednému zacelení

z tváře té dívky
se stal pestrý květ v temnotách
prostoupený
vlastní záplavou jasu
a myšlenky na ni
lehce upěchovány
jako nejjemnější tabák
prsty kuřáka
vyplouvají na povrch
se spontánní vznětlivostí

bledost její kůže povýšila
do mramorového lesku
hlava se pomalu otáčí
na ladném krčku
rty se rozevírají žízní
neobyčejně živé a zranitelné
jako šlahouny exotických rostlin
co se pnou za světlem
aby se setkaly
uzavřely a zapečetily krvácení

takový polibek
jenž zaplaší vzpomínky na bolest
zacelí a zhojí ránu
trvá nekonečný čas
zapomenutý okamžik
mezi dvěma zapomenutými sny

pak se mezi vás něžně vplíží
záhyby noci
oddělíte se a hledíte na sebe
prorážejíce plynoucí závoje tmy
hypnotickým pohledem
slepeni k sobě
jako před chvílí vlhkými ústy
jako křehké okvětní plátky
utržené bouří
tak nyní spojeni očima
spečenýma elektrickým proudem
dávného poznání
ve zvuku prastarého hlasu
jediného hlasu
jenž se ptá
a současně si odpovídá

takový rozeklaný tón
který nejprve zní jako výslech
ale vzápětí se rozplývá
jako příjemné šplouchání