RUSKÁ RULETA

Hraju ruskou ruletu
se životem, smrtí.
Tenhle postoj ke světu
nedůvěrou smrdí.

Holky neví kudy kam,
zábava je volná,
kluky skoro nevnímám,
nejsem jejich lovná.

Lovná to je děvečka,
co jim love dává,
a já nejsem ovečka,
ubožák to vzdává.

Život to je věčnej boj,
nemůžeš dá new game,
tys byl kdysi tajnej zdroj,
odolávám zbraním tvejm.

Jo, už asi odolám,
zas tolik jich není
až budu chtít, zavolám,
tak sedíš si snad na vedení?

Tohle není žádnej hit,
vytáhnu ty kabely,
zavolám, až budu chtít,
snad příští rok v neděli.

Ukaž ten svůj vysílač,
mý signály jsou jasný!
Jenže ty jsi marnej hráč
a oči máš krásný.

Věnovat víc ses mi měl,
takovej je byznys,
na mě jsi už zapomněl,
vzpomenul sis?
Teď zmiz…

Už nikoho nezajímá
to dojemný „pray for me“,
už mě to nedojímá
i když je to dojemný.

Budeš alone forever,
tak už to hold bývá
ten tvůj sladkej manévr
mě jen rozesmívá.

Jo, tak si to hoď,
uvážu ti mašli,
nejdřív ale ke mně pojď
a na všechno kašli.

Vidíš? Zase jsem ti neodolala…