kůň z bílého pudru

prohnal se ránem a zaprášil (archiv)

» autor: Kajuta

muchomůrky zahradních deštníků spí své fantazie zamčené v boudách
a čekají až se zase bude zapisovat léto dívkám do boků
poudám
je to daleko

jak manéž zeleně kopřiv
co se doukláněla
a zůstal jenom bílý kůň co vyhazuje zadkem

má ledovou srst, mrazivé plece
a nelze ho obemknout nohama
přijíždí - v tento čas - k zamrzlé řece
a bílý pudr za náma

Tipů: 14

» 01.12.16

» komentářů: 12

» čteno: 740(15)

» posláno: 0

» nahlásit

Ze sbírky: snokrajinky, snozemě

Komentáře (12)

» 01.12.2016 - 17:59

Lilith

Bílý pudr dneska prášil od noci po celý den... ;-)
Máš krásné nápady :-) pamatuji si ji z nedávného předčítání a moooc se mi už tehdá líbila a tak zasloužené ST+Z pro bílého pudrkoně a samo i pro tebe :-) Skvělé metafory!

» 01.12.2016 - 18:00

Kajuta

Lilith: moc ti děkuji, Slunce ;-)

» 01.12.2016 - 19:12

Lilith

Kajuta: P.S.: Vona i ta grafika vypadá jak muchomůrka ;-))

» 01.12.2016 - 20:40

vavaoko

» 01.12.2016 - 22:26

Guanti Rosi

Já kdysi strašně ráda přikládala do kachlových kamen a hrála si se starou železnou žehličkou. Vkládalo se do ní rozpálené želízko a těžká byla jako cent. Bylo z ní ale znát jak sálá. V bílém pudru se cesta neztratí, jen když je řádně vypálená a oslnivého bělouše zkrotí jen probuzený žár. :O) ST

» 01.12.2016 - 22:45

Tara

Léto je fakt daleko, poudám taky:-)
ST

» 02.12.2016 - 08:34

Kajuta

Pokorné díky všem ;-)

» 02.12.2016 - 13:43

enigman

nejspíš mu ten pudr předepsal nějaký mudr...

» 02.12.2016 - 14:10

Květka Š.

ST...