Dopis

V tom šálku nechals nedopitou kávu
černou, jak odraz tvé duše
a zvlhlý list s kaňkami tuše,
tak zbaběle ses vzdal.
Když slzy rozpily tu zatracenou zprávu,
co nad ránem jsi psal-
Tvůj dopis na rozloučenou.

Tvé stopy už zafoukal sníh dalších zim
a lékař čas mé jizvy hojí.
Už nejsem z těch, co bolesti se bojí,
jen prázdná duše, mé city s sebou sis vzal.
A kdybych tenkrát tušila to, co teď vím.
Proč nad ránem jsi psal
Tvůj dopis na rozloučenou.