Zvrácená touha

ZVRÁCENÁ TOUHA


Zvrácená touha vyrostla směle,
udeřil přelud v rozbředlém těle.

Probdělé noci a spánek ve dne,
Genius loci až na okraj sedne.

Hluboce hlodá,spánky mé žehne,
klidu a míru, ne, nepodlehne.

Bloumajíc nocí, schrána má křehká,
...upřené oči tam do daleka.

Očistit prahne zhýralou mysl,
obrazů vnadných můj zrak si lízl.

Vtahuje mocně celou svou silou,
a v skrytu duše slzy se řinou.

Se neubrání, se nevymaní
s písmenek textu až do skonání.

Lákavý obsah, strnulá šíje,
však soudnost čistá na poplach bije.

Má přirozenost zapadnout touží,
tělesná schrána hned hříchu slouží.

Zvrácená touha nectnosti němé,
té komunity, té předurčené.