Medailon

Medailon


Když ze zlata
budu bohatá

Srdce je zlatý medailon
v něm na obrázku skryt je On
či Ona
Když jak v paměti slona
zavřený je přec
a otevřít jej jako klec
v níž lapen tiše pláče
pták ohnivák to vzácné ptáče
co zdraví může dáti
tomu kdo zpěvem jeho zahoří
když život se mu krátí
vždy láska čistá hovoří

Když ze stříbra
budu nevrlá

A v tónech dutých k tomu
já v hlasu jeho tonu
když hledám k srdci z kovu klíč
když roky míjení jsou pryč
a rez jen srdce obarví
když srdce mé je na cáry

Když z plechu
myslím na neplechu

a slovo co se dere z úst
na nich si nechám raděj prst
Neboť vždy slovo které plyne
se ze srdce vždy vine
a komu hlasem kovu zní
ten nežil ale sní

Jen srdce z masa může bít
a v něm pak můžem zaoblit
ty duté tóny kovu
a dávno už je tomu
co všem nám v žilách
proudy jeho zní

Den za dnem
odbíjí nám vteřiny
do čisté bílé peřiny
v níž jednou všechno
jako peří v sypku
do spánku nám
Anděl položí