Listí ze stromů a déšť

Skalní masiv nad Vltavou se v Českém Krumlově s podzimem obnažil na dřeň, monument hradu a zámku vyniká jako dva skvosty v jednom. Lazebnický most je nejvděčnějším stanovištěm pozorovatele života ve městě. Po sezóně jen občas naslouchá angličtině z miniúst drobných Asiatek. Klopýtají po kočičích hlavách nevhodně oblečené, jen v balerínách a svetřících. Česká zima je, nalehko ustrojené, zaskočila .

O Dušičkách bývá most častějším svědkem zastavení se domorodců, tedy Krumlovanů.
Těbůh, Františku, kdy já tě viděl naposledy … ještě před Velikonocemi?
A že je o čem hovořit. Jaká byla úroda na zahrádce, co chata na Lipně, jak šlo letos pronajímání Holanďanům: rok od roku slabší, viď, a co manželka. Po vzájemném ujištění se o mladistvém vzhledu podáním ruky, a levé, oba bývali Skauty, odcházejí. Most radostně mlasknul vltavskou vlnou do kamenných pilířů: konečně čeština.


Výklady blýskají drahým kamením. Housku zde nekoupíš, zato vltavínům výloha nestačí. Co na tom, že nedaleko jiného městečka, Besednic, rozkopali hledači pole i s úrodou, hlavně, že našli. Zaházet po sobě díry v zemi? Nebuďme fantasty.
Obchodníci, otrávení příchodem koncem sezóny, zavírají krám. Napřed si ještě zapálí, pěkně u zadního vchodu, zahleděni do kouřové šňůrky, a v duchu počítají zisky. A tabák zavoněl uličkami. Chvilka filosofie nikoho nezabije. Lidského hemžení a kupeckého snažení bylo dosti, do sytosti.
Všeho do času. Nad ochozem zámecké věže ztmavla nebeská výseč. Poprchává.


Vietnamský obchodník s výrazem pokerového hráče vyslal starostlivý pohled k nebi. Zřejmě dostal pokyn od nejvyššího. V jasnozřivé chvilce sbírá z věšáku před obchůdkem plavky a ve chvíli je zpět. Rozvěšuje pláštěnky.
A anglicky hovořící se již hrnou, divže pršipláště netrhají z ruky. Tvář Vietnamce se rozzářila. Je snad mamon to jediné, co ještě rozveselí prodejcův obličej?
A je ještě něco, co rozehřeje naše tváře a srdce v období klouzavého listí a vyhrnutých límců?
Stánek s punčem bude na náměstí postaven až za měsíc…