SBOHEM BUĎ...

Nevím...

Nechápu se,
myslela jsem, že to zvládnu,
ale vidím tě zase
v celé tvé kráse,
nezvládám to

zlato...

Už ne,
už nechci takhle dál.
Co jsem chtěla?
Cos mi dal?
Děláš, že mě neznáš,
ti to opětuji.
Miluji tě...fakt že miluji.
Ale už nic nebude,
já to k čertu vím,
že z našeho vztahu nic nezbude

...nezbylo...

Už o tom jen sním,
máme minulý čas
byli jsme, chtěli jsme, neměli
...zábrany.
V mých očích býval jas,
když jsme se viděli.
Slova jsou prolhaný

zas...

Nic z toho už není,
zbyla jen má touha,
všechno to byla iluze pouhá.
Nebyl to jen náhlý zkrat,
který učinil tenhle zvrat?

Prosím...

Špatné postavení vět?
Možná jsem špatně pochopila cosi,
kéž dal by se čas vrátit zpět,
kéž bylo by to nedorozumění,
ale není,
a to hru mění,
je to minulost.
Proč mám na život zlost?
Na život a ne na tebe...

Kotě...

Co ode mě odvedlo tě
-nebo kdo??-
Vidím tě denně
a chci tě zlíbat
od hlavy až k patě.
Slibuji ti svatosvatě,
že se -tak tak- udržím

snad...

Prosím...poslední dotyk
moh by mě nadosmrti hřát

Sbohem buď má lásko...

-kolikrát už sbohem jsem ti v duchu dala
milovat jsem tě nikdy nepřestala,
byť tys mě nikdy nemiloval-