Bílá elegance

Seděl jsem na lavičce a čekal....
Byla minuta do celé....v celou jsme měli mít sraz, ale nečekám, že by přišla načas...žádná holka to nedělá.
Na mobilu mi přecvakla minuta a když jsem vzhlédl....
Byla tam....v dálce jsem viděl přicházet drobnou dívku.
Opravdu tady byla včas.....neuvěřitelné.
Když byla blíž, mohl jsem si ji konečně prohlédnout.
Vlasy měla sepnuté, aby ji nepadaly do očí, jinak je nechala volně vlát.
Na sobě měla bílé šaty se širším výstřihem, aby neodhaloval prsa, nýbrž kliční kosti....vůbec ne lehké, ale i tak....až mi po zádech přejel mráz.
Na nohou měla bílé krajkové tenisky.
Přes rameno měla světle modrou taštičku ve stejné barvě, jako měla mašličku ve vlasech, jíž jsem si všiml až teď.
Byla ode mne asi metr, a tak jsem se postavil a vyšel jí naproti.
Byla asi o hlavu a půl menší než já, ale to bylo roztomilé.

,,Ahoj ÉEstienne." pozdravila mě.
Moc se mi líbilo, jakým způsobem vyslovuje mé jméno....jakoby bylo něco křehkého a cizího...
,,Ahoj Jen." usmál jsem se na ni a podal ji malou růžičku.
,,Děkuji mockrát." usmála se a zastrčila si kytičku do vlasů.
,,Tak Slečno....podejte mi prosím vaši ručku a nechte se vést." zasmál jsem se a natáhl k ní ruku, kterou s úsměvem přijala.
Její ruka byla malá, v té mé krásně schovaná, taky byla jemná a působila křehce...oproti té mé, která byla ze hry na kytaru a taky různých prací docela drsná a pevná.

,,Co děláme tady Estienne??"
,,Chtěl jsem ti ukázat kousek sebe...líbí se ti to tady?"zeptal jsem se a podíval se směrem, kterým koukala ona.
Byla zahleděna k vrcholkům hor před námi....vlastně...přes velkou propast plnou vody....jezera.
,,Je tady krásně." vydechla a podívala se na mě. Usmál jsem se na ni.
,,Když jsem byl mladší...o něco, abych pravdu řekl, tak jsme tady s kámoši skákali dolů." vykulila oči a podívala se dolů.
,,Vždyť je to šílená výška...mohli jste si ublížit."
,,Když jsme byli opatrní...nehrozilo to. Neboj." usmál jsem se a pohladil ji po tváři.
Pod mým dotekem se zachvěla, ale usmála se na mě.

,,Jsi krásná Jen..." řekl jsem upřímně. Podívala se mi do očí a zarděla se.
,,Nemusíš se červenat...to byl jen kompliment...k červenání se ti mohu dát klidně lepší důvody." zasmál jsem se.
,,A jaké třeba?" zeptala se a v očích jí blesky jiskřičky.
,,Některé bych nechal na později....teď ale uvidíme, zda se budeš rdít i po tomhle." vyřkl jsem a přitáhl si její obličej ke svému.
Druhou rukou jsem ji přejel po obličeji a pak....přitiskl mé rty k jejím.
Její rty byly jemné, měkké....jako nadýchaný mráček na obloze....Za to ty mé byly oproti jejím dravé...vášnivé a chtivé, ale jí to očividně nevadilo, protože přesunula své drobné paže kolem mého těla.
Po chvíli jsme se odtáhli a usmáli se na sebe.


,,Miluju tě Jeniffer.."
,,Já tebe Éstienne...."