Vymazané vejce a hřebík v údivu

Kohout křičí kokrháním
slepice vymazala z kurníku své vejce

hřebík v prkně rezavě se pyšní
kladivo ho těžkou hlavou sejme
zůstal zaražený v údivu

tleskající holčička na dvorku
špinavá sukýnka
hopsavě usměvavá

(byla by bývala na prkno šlápla
kde hřebíkova před chvíli trčela hlava)

sedlák drbe se v rozkroku
hledá jednu botu…
v hnoji uvízla

klaunova maska zírá ze skoby ve stodole
ztvrdlá líčidla v pavučinách spí

kosa, co všechno zkosit by chtěla
vystrkuje tupé ostří jak zuby vykotlané
snad sama smrt ji tu zapomněla

mlčící básník visící ve smyčce šňůry prádelní
selka nesundala z ní kolíček s kalhotkami

vlaječka spodního prádla pro oběšence
v koutě zpuchřelá pádla nepatřící k žádné loďce
nikdo odtud neodpluje za svým snem

kohout ranním kokrháním
vymazal den


.