křestní...

večerní slunce klesá
za nekonečná luka
tma padá
pod úderem hromu
obloha hustě prokvetlá
v chladném povichru
skřípe býlí

tam někde usíná
strašák zbloudilý
z jakési zahrady
kde plašíval ptáky
na hlavě klobouk
upletený z listí

probudil se v lodi
polorozbořeného kostela
zarudlé oči
obemknuté žhnoucím drátem
uhnízděný mezi drny
zíral na klenutý strop
vysoké zešedlé zdi
s vybledlými freskami
v sloupech uprášeného světla
se třepetali holubi
hlava střep
jazyk opuchlý žízní

na průčelí
stála řada svatých
postavy celé kropenaté
chyběly nosy i uši
tesaná panna
prázdný uzlík v náruči

vstal a neotočil se
prošel dubovým lesem
co se táh
až k divoké řece

sáhl si na hlavu
šílený klobouk
už tam nebyl

zahleděl se do chladu
zvířených vod
odložil šat
a pak do ní vkročil

pro jméno vodní