láska» autor: spec |
pavučinu noc si spřádá
osamnělý zdá se svět
myšlenky co tajně strádá
jak růže rudý květ
nákaza co jen tmou se šíří
do koutů duše táhne světlo
v hlavě šerem všechno víří
tam kde kdysi něco kvetlo
možná jen ta troška stačí
na misce z dávných vah
však osud z opony se mračí
že prý jsem snad sebevrah
osamnělý zdá se svět
myšlenky co tajně strádá
jak růže rudý květ
nákaza co jen tmou se šíří
do koutů duše táhne světlo
v hlavě šerem všechno víří
tam kde kdysi něco kvetlo
možná jen ta troška stačí
na misce z dávných vah
však osud z opony se mračí
že prý jsem snad sebevrah
Tipů: 8
» 03.11.16
» komentářů: 6
» čteno: 654(12)
» posláno: 0
» nahlásit
» 03.11.2016 - 12:20
ttragelaf
..podivejme, za oponou, osud...že?
st
st
» 04.12.2016 - 18:08
to není vůbec zlé... "miska z dávných vah" mi asociuje jakousi starobylou omšelou osamělost, "světlo táhnoucí do duše" jakoby se mohlo chovat jako průvan a vymetat prostory od tmy/smetí ... to jsou hezké obrazy... jen víc fantazie, víc nezvyklých spojení, jen houšť do nitra! o tom to celé je! báseň je způsob boje se světem - a sakra dobrej...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: S milenkou v baru