Žabí šampion

Sedí žabka na lupenu,
jenom poulí očíčka,
žabák skáče po kamenu,
skvělého má mužíčka.

Předvádí své ladné boky,
vždyť má tělo atleta,
vyhrál jasně všechny skoky,
soutěž už je rozjeta.

Plave jako štika hbitá,
šanci dal všem pramalou,
jeho žabka hned ho vítá,
s vypasenou žížalou.

Teď zas kváká, co má síly,
porazit chce soupeře,
místo toho žabák milý,
klepe v nebi na dveře.

Zakončení velmi smutné,
síly když se přeženou,
to pak někdy žabák pukne,
i před tou svou milenou.