zrovna jsem chtěl...

ale zarazil jsem se
při pohledu na ženu
na protilehlé straně
se složeným deštníkem
 
byla krásná
s tmavými vlasy
o něco světlejšíma očima
v barvách jako prsní pera tetřívka
a bronzovou pokožkou
která vás přiměje
položit si otázku
zda nemá předky
s nádechem krve kreolské
 
měla na sobě šortky
černé triko bez rukávů
které lnulo
ke štíhlé a vypracované postavě
ale stále měla správné křivky
na správných místech
 
nebyl to však jen její vzhled
co mne na ní upoutalo
spíš skutečnost
že neměla zoufalý pohled
s hledáním úniku
z proklaté skořepiny světa
vypadala klidně
odvážná a ostýchavá zároveň
a jejích úst se dotýkal šepot úsměvu
 
nemám tušení kdo jsi
odkud pocházíš
proč jsi taková jaká jsi
ale buď taková jaká jsi
buď dobrá
uvítá to každý
s kým se potkáš
pozná to každý
protože v každém vidíš to
co v nich svět zapomněl vidět
 
hledal jsem tě všude kam jsem přišel
nacházel tě na mnoha odlehlých místech
v mnoha neznámých lidech
a našel jsem něco z tebe v každém člověku
 
když se opírám o tvá ramena
smutek hyne každou chvíli
protože ty jsi nesmrtelná