Perlová

Prý perlová,
jen káva stydne ze dvou hrníčků
zima, chlad
prý venku, uvnitř hlad.

Dva světy, neznalé jsi v zájem
ně, chodím jen tak brzkým ránem,
čtvrtá bije na zdi mšelé,
okna tmavá sou, mrak, nic.

Slova ne tak bez hranic,
tichý svět i něco víc,
mlžný den se line sem,
chladný vzduch i holá zem.

Brána pevná, hutná mříž,
sotva přes ni uvidíš
obraz známé světice,
nepolíbí na líce, nik.

Prý perlová
dnes byla.

Ne tak se mi oblíbila.