Peřeje života

Peřeje života



Jsem průšvihů sběratelka
žití svého jednatelka.

Vždy se nějak zamotám,
pak už nevím, kudy kam.

Zamotat se lehce stane,
trápení pak neustane.

Když už je toho moc na mne
hledám pravdu na dně láhve.

Nevím, jak z toho ven,
přeji si, ať je to sen.

Musím jednat, vymanit se,
i když se mi zrovna nechce.

Nejen používat pěsti
abych přišla k svému štěstí,

když už je to na mne moc
no tak chlastám celou noc.

Nějak se to vyvrbí,
však se pořád nerobí,

dám si pauzu, dám si kafe
třeba to dobře dopadne.