Noc jenž klame

Ty, šedá noci,
závidíš mi!
Mám bílou tvář
a v srdci zář.
Ty, tmavou kůži máš!
Proto tvé hvězdy,
hrůzu majíc z pravdy,
marně drží pláč.

V dobách dávných,
tančila jsi, tance slavných.
Pro sebe dnes marně,
hledáš stráž,
nikdo nechce znát to tajemství,
tvá kuráž popírá jisté šílenství,
jak se vzpírá,
snad i na rozumu ubírá!
Avšak zadarmo se nedá.

Pro koho ještě trvá,
krása tvá?
Možná lidem,
ona sloužit má?

Krásná noci,
slyš teď slova.
Jenž se plíží,
k tobě do tmy,
Šepot nahlas,
tebe zdola volá:
,,Poslat navždy spát,
hrdost i pocit, žes na světě rád,
v odvaze na čase je se začít sám sebe bát."

Lidé krutost,
umí navzájem si dát,
ty se nemáš čeho bát.
Život smrtí končí,
lidská víra,
různé modly má,
avšak to co,
spojuje nás navzájem,
víra v tebe,
má drahá tmavá.
V poslední hodině své,
Lidé, vše co mají ,
ti dají,
za jediné objetí pevné.
Ve víře nevděčné.