lehativum...

když svítí měsíc
a v bezhlesém tichu
je slyšet jen oddechování země

uprostřed zkamenělého snu
dotýkám se ptáků a hlemýžďů
vztahuji ruku ke kouři a potu
zní hudba zjiskřená vínem
jež rezonuje v srdci
a já se vzpínám
jako potřeštěný klokan
kdy vše kolem vířím
chápavým ocasem

sladká těhotná půda
kdysi uplácaná pohlavky
nějakého rýče
je teď poznamenaná
obrysem mého těla

když k ní přitisknu ucho
je slyšet
tu konejšení
tu pláč
tu chroustání v hlíně

nedá se odolat
té podivné hudbě
ze které vyvěrá síla