Rovnováha v samotě

Strach mít smíš,
to ty víš.
Cliché nech mě říct,
tohle už nelze, ze stolu smíst.

I hezké vzpomínky mám,
to zlé zapomínám.

S pláčem stojím sama v dešti,

Nápad mám,
možná končí mi strasti.
Naděje mě ze sna budí,
vše k dobrému se mění.

Jak prosté je umět žít,
podmínkou je mít, za kým jít.

V rohu po tmě, nelze dlouho být.
Když jsou dva, blízko k sobě,
osud zkouší obejít.

Kousek štěstí, vzít si smíš,
nutné se sebou jen sama, umět být.
Jen takhle lze svou cestu zřít.

Alkohol pomáhá,
když žal tě přemáhá.
Kdo hranici má v rukou svých,
Alcohol se nezdá, být hřích.

Však mlč o tom příteli,
lidem my říct to,
nikdy neměli.