Stroj poslední krutosti

Ocelová noha vysunuje vrcholem skály své titanové drápy
hora praská ve švech nehorázného zla
síla emocí v ledový kov proměněná
lomozí zpustlou krajinou
kovové rány duní zčernalou oblohou

motory monstra se spouští, nabíhají ve své obludnosti
maximální obrátky krutosti zhmotněné do soukolí
gigantické šrouby skřípavě úpí v závitech
kladiva bucharů chladného megasrdce do extrému rozbušená
v monstrózním těle světového stroje
stroje nenávisti a nenávratné zloby

Povstal kolos válek… pradávný rytíř apokalypsy
v pažích armáda mečů zlatých švihá do všech stran
v oslnivém lesku sekají svět na díly a lidi nevidí
jen zkáza, chaos, bolest a utrpení rodí se z jejich ostří

titanová chodidla dupou a svět pod sebou drtí
zem se otřásá pod nárazy kovového vzteku té bytosti
zabíjí, kvílí, šílí, seká kolem sebe, strhává i nebe
drtí a drolí skály, vypouští oceány
přesekává Zemi
kůra zemská puká
stroj řve hlasem pekla…

.

vesmírem letí střepy Země
rytíř bitvu vyhrává
a sám se pomalu
tiše a pietně
ve vakuu

rozpadá



.