modlitvá

 

vtloukám si ta slova do hlavy
přebírám jako růženec
co tebe v rukou pálí



ty ..ústa z představ utkaná
bolavím
že věci jsou někdy výš než blíž
v dáli
neslyšíš..?
má křídla
s podzimem
s tažnými ptáky
taky na lodích
tam kde snad potkám svou ozvěnu

už se blíží Morana
a já slunečnice
chci slunce více
dřív než..

vždycky tak trochu umřu
než se zas narodím

pro_změnu