Magie pod šátkem z pavučin

Oheň ožíhá kameny, oheň hoří i v nás
přivinuti jeden ke druhému v bezpečí chrámu pralesa
ladná linie zad pod šátkem z pavučin
na krku tvůj dech tak horký mezi bujnou zelení
nenechavé ruce zbloudilé pod vlákna ta
otevírám se pro pátravé prsty tvé slastně uhranuta

listy stromů podivně šumí, svou zvědavost však neutají…

sedím ti na klíně na dlouhých stehnech
a zadečkem cítím silnou přitažlivost
hlavu zvrátím ti na rameno
ňadra k nebi pyšně vystrčená
jedno schováváš v dlani, něžně mneš
k rozince se skláníš, bys jí vycumlal
tolik miluju, když se mne dotýkáš
s perlou v lasturce si pohráváš

a papoušek ve větvích vesele zaskřehotá…

Jak pokladem ostrovním jsme si my dva v náruči
hltajíc rty s podivnou vášní chutí nenasytných
otáčím se, dosedám, dlaně ti do vlasů pokládám, hladím
a magická moc vyvěrá ve vlnách jak příboj na pláži

náhlý závan větru nám zchladil horkost ve tvářích…

šátek z ramen se svezl k zemi a ruce tvé silně boky uchopily
k bodu slasti přitlačil ses a já pevně ovinula sebe kolem tebe
ta horkost semknutí, prolnutí, výkřiky do stromů
rozvlněné nárazy bouře…
ukazováky a palci s rozinkami ňader kouzlíš…
a paže pak jak železnou obručí spojíš kolem mne
uvnitř horce pulsuje omračující síla naší magie

Jsme nejdražším si pokladem
okem bouře ve víru darované energie

a v dáli hrom udeřil jak do tympánu
našich srdcí

šátek s vánkem uletěl…

;-)


.