Yukon

Býval jsem samej šrám a mozoly.
Umírám. Tělo mne, hochu, nebolí,
už ne. Valouny křesaly velký chtíč:
mince se rozutekly, zlato je pryč.
Na Bonanze čeká jen dřina a rýč,
děravá síta snů: toužil jsem být blíž
Yukonu. Vzduch horských údolí
nadechnout. Jen za to bych dal cokoli!


Viděl jsi štíty hor? Padaj přes okraj
do jezer průzračných. Pravý zemský ráj,
co krutou zimou promění se v peklo.
Pod krustou z ledu bohatství prý teklo,
jen dobývat! Jen? Snadno by se řeklo:
psí spřežení se hrůzou rozuteklo.
Ledové pláně se vlkům otvíraj,
mrazivou vitráž tříště zasklívaj.

Smrt se zahryzla - snad stokrát - do mých zad.
Slzy? Tekly tisíckrát. Zemřel bych rád!
Pak vyšlo slunce nad tou šírou zemí,
šupinky slídy zlatě leskly se mi.
Potoky modrou vlnkou nakresleny:
lipani skáčou - ohýbaj hřbet k zemi.
Nádherný, vnitřně ryzí a plný vnad,
Yukon. Nechtěl jsem jen zlato dobývat!