Mé vzlety a pády

Mé vzlety a pády


Jak pyramida vjemů čarokrásných
proplouvá vstříc ubezdušení
a tisícero střepů stříbrošedých
bodají, prahnu po probuzení.

Jak motýl uzavřen v hexaedru,
by lačněl po svém osvobození,
toliko pocity zmítána jsem,
hnána, nesnesu žáru z prodlení.

Jak nebetyčně pne se snů ta brána,
pohledem zhůry zračí srdcebol.
Zahořkla, medem lpící donedávna,
cloumá mi tělem, prošel vleklý bol!

Jak pyramida vjemů čarokrásných,
pro kterouž sny mi oči zavřely,
vzdech mdlící schránky těla údů
zvedá z hlubin, jež kalem posety.

Jen okamih,v kterém život vepsán,
průzračným dychem luna prostoupí
a paprskem v nitro je mi vetkán
z povrchnosti všední až do hloubi.

Blaženou ladnost procitnutí,
cit perel běloskvoucích pod víčky
Krůpěje slasti nehynoucí,
tam, v zemi svojí matičky.