Dopis pro Markétku

Tiše beze svědků
loučí ozářen
píše pro Markétku
dopis z žaláře

v odpuštění prosí
za své skutky hříšné
když kat meče brousí
daleko má k pýše

vzal on Bohu pannu
nikdy Abatyše
nebude ji v chrámu
v modlitebnách slyšet

ďábel duši lapky
zmocní se již brzy
smrtka zatne drápky
ne nevadí jí slzy

prokletý a sám
předurčený peklu
přesto milován
k modlitbě pokleknul

jak hrozivě měkce
v cele žalmy zněly
smutek po Markétce
jeho ústa pěly