Prolog

Draci, kteří kdysi žili v horách, již vymřeli. Nepostihl je stejný osud jako pravěké ještěry. Neskolila je doba ledová, mor či jiná infekce. Silné draky vyhubili obyčejní lidé.

Možná namítnete, kdyby nežrali draci princezny a mladé panny, tak mohli žít stále. Velký omyl!!!

Draci neměli ve zvyku lidem ubližovat. Pouze lidem vraceli stejnou mincí.

Bylo to tak.

Když v horách napadlo hodně sněhu, nastal pro lidi velký problém. Neexistovala žádná technika a nejlepším dopravním prostředkem se staly saně.
Dračí babičky, maminky dcery a všechna dračí písklata se staly obětí lidské touhy po blahobytu. Dračí samičky a děti na rozdíl od samečků neměly svá těla porostlá drsnými chlupy a šupinami. Saně měly krásně hladká bříška, na kterých se po sněhu sjíždělo velmi pohodlně. Když sníh roztál, nastaly zotročeným saním a jejich mláďatům hotové galeje. Saně a dračí děti musely lidem tahat těžké povozy kamenitým krajem.

Zoufalí draci bránili své ženské protějšky a děti proti nespravedlivému příkoří. Začali bojovat. Marně. Dračí velká a neohrabaná těla, byla pro vychytralé lidi snadným terčem. Lovci draků vyhubili silné dračí jedince lstí a podvody. Jako zákeřný had se nad draky stáhla lidmi vytvořená dračí smyčka. Draci se ocitli v pasti a nastala jejich poslední hodinka.

Když padly únavou a vyčerpáním poslední dračí ženy a děti, domluvili se lidé, že nepřiznají svoji chybu. Prohlásili, že draci vlastně nikdy neexistovali.

Král rebelů a dobrodruhů Zlatokop Henry vzal na sebe nelehký úkol. Omlouvá se za lidské chyby celému dračímu plemenu.

Jako důkaz o výskytu draků na naší planetě ukáže Zlatokop Henry další ze svých pokladů. Budeme moci spatřit opravdové dračí vejce. Můžeme doufat, že se v budoucnu podaří lidem napravit hanebné chování svých předků. Možná zkamenělé dračí vejce díky nové technologii ožije.

Zázraky se totiž stále dějí.