Ta chvíle

Ta chvíle kvílení
když hyne v dlaních rezekvítek
pro jedno lidské mámení
co utrhlo jej bez výčitek
co utrhlo jej ze spaní.

Tu chvíli nikdo neutiší
Je mrtva jako sama historie
A tahy štětce píší
Že nynějšek nic nerozbije
Že budoucnost je na plátně

To plátno mluví řečí času
Včera, dnes a zítra
Jaká je síla lidského hlasu?
Jaká jsou umrlcova jitra?

Jako pláč jednoho dítěte když se vzbudí
Jako pláč jedné ručky slabé
Můj pláč
Pláč jednoho dítěte.
A rezekvítek? Nekvete!