Námluvy v květníku

Sázela jsem semínko do květníku
bych okno květinou okrášlila
snesla se mi z oka řasa
v hlíně usnula

jak čas běžel za oknem i v pokoji
vyrostla mi květinka
a vedle ní malinká panenka
celá já…

ručky z hlíny vystrčila
pak vykoukla zvědavá hlavinka
prach z vlásků vyklepala
postavička nahatá za lístky květiny schovaná
tiše se styděla

šatičky z růží jsem jí ušila, botičky z ořechových skořápek
prý ji trochu tlačí, svěřila se mi
a jednoho dne na mne mává, že veliké přání má
přikloním se a naslouchám: Najdi mi, prosím, ženicha!

Tolik mne rozesmála
a tak bych tě, můj milý, poprosila
bys svou řasu věnoval a k panence zasadil
budeme se spolu těšit
na květníkovou svatbu, co má pohádkový styl


;-)


.